Dopady práce s mládeží jsou často složitě uchopitelné, ač jejich společenský přesah je nezpochybnitelný. V Asociaci neformálního vzdělávání přemýšlíme nad tím, jak toto téma uchopit a poradit organizacím pracujícím s mládeží se strategií, jak dopady sledovat a prezentovat. Připravujeme proto pilotní třídenní školení s Jakubem Marešem z Nadace České spořitelny, který má se sledováním dopadů bohaté zkušenosti. A tak jsme ho na toto téma rovnou vyzpovídali.

Můžete se nám prosím krátce představit?

Posledních dvacet let se profesně pohybuji na pomezí podnikatelského světa a občanského sektoru. Začínal jsem jako dobrovolník v Amnesty International, měl jsem na starosti finance v Rubikon Centru a poslední čtyři roky se zabývám sledováním dopadů v Nadaci České spořitelny. Pokud jde o podnikání, mám zkušenosti z consultingu pro veřejný sektor i firmy (pwc, Hub Innovation).

Jak vypadá Váš běžný pracovní v den v Nadaci ČS?

Přibližně dvě třetiny času se zabýváme obsahem námi podporovaných projektů – tzn. řešením možných partnerství, posunů ve stávajících projektech, hledání synergií mezi nimi a obecně identifikací příležitostí, jak pomoci zlepšovat kvalitu vzdělávání v Česku, aby všem dětem poskytovalo kompetence pro 21. století. Zbytek času připadá na rozvojové aktivity jako je aktualizace nadační strategie, sebevzdělávání, komunikace s bankovními týmy České spořitelny apod.

Co považujete za svůj největší profesní úspěch?

Jsme rád, že jsem mohl být součástí týmu čtyř spoluzakladatelů sítě Impact Hub v Česku. V roce 2009 bylo u nás slovo coworking téměř neznámé a nám se za obrovského úsilí a s pomocí mnoha dalších nadšených lidí (kolegů, investorů, partnerů) povedlo v Praze, Brně a Ostravě otevřít prostory, které každoročně poskytují sdílené pracovní a „potkávací“ zázemí desetitisícům lidí. Bylo to velké podnikatelské dobrodružství!. Hlavní energií projektu byl a stále je jeho společenský přesah. Smyslem je propojování a všestranná podpora lidí i organizací, které chtějí měnit svět kolem sebe k lepšímu – pokud možno udržitelným (podnikatelským) způsobem. To se Impact Hubu velmi dobře daří dodnes.

Jak jste se dostal k tématu „sledování dopadů“?

Chceme-li dělat dobré věci udržitelně, potřebujeme zpětnou vazbu, zda naše zdroje (energii, peníze) vynakládáme efektivním způsobem. Zatímco podnikatel užitečnost svého počínání pro klienta poznává na výnosech a rentabilitě, u společensky prospěšných aktivit je zpětná vazba složitější, protože jejich efekt je často dlouhodobější a smíchaný s dalšími vlivy. Těmito problémy jsem se začal zabývat v rámci aktivit Impact Hubu jako jsou různé akcelerační programy pro společensky prospěšné startupy.

Proč je podle Vás důležité, aby jednotlivé organizace, které pracují s mládeží, sledovaly dopady své práce? Co jim to přinese?

Pozornost k dopadům vlastní práce přinese organizacím dvě hlavní věci. Ta první, a podle mě důležitější, je zpětná vazba a příležitost k učení se a neustálému zlepšování (či reakci na měnící se podmínky). To je klíčové nejen pro dobré fungování neziskových organizací, ale jde doslova o přírodní zákon – kdo se nezlepšuje, vyhyne. Přestane být pro své klienty relevantní. Druhým velkým přínosem je získání schopnosti jasně a srozumitelně formulovat přínosy své práce a tedy získat pro ni další lidi – partnery, podporovatele, klienty, veřejnost.

Dají se v pár větách shrnout základní principy sledování dopadů?

Mnohé je řečeno v odpovědi na předchozí otázku. Přidal bych ještě jednu důležitou věc: Sledování dopadů rozhodně není technická disciplína typu vedení účetnictví, kterou lze oddělit od hlavní činnosti, naučit jednoho člověka z týmu nebo dokonce outsourcovat externímu dodavateli. Aby splnilo svůj účel, musí být naopak prorostlé do naší každodenní práce s klienty a partnery. Nijak tím nesnižuji význam nezávislých externích evaluací, ale ty jsou jen podmnožinou našeho úsilí ve sledování dopadů.

Můžete nám přiblížit termín „result chain“?

Result chain, neboli „řetězec výsledků“ je jeden z tradičně požívaných nástrojů jak znázornit námi dosahovanou změnu. Považuji ho za dobrý výchozí bod pro úvahy o dopadu, který v týmu usnadňuje shodu na základních pojmech, východiscích a misi organizace. Na druhou stranu má i svá omezení – může nás např. svádět k příliš jednoduchému vnímání námi dosahované změny. Proto je dobré takto vytvořený výstup „vytunit“ o další nástavby.

Na konci ledna proběhne třídenní školení věnované právě dopadům v práci s mládeží. Na co byste zájemce nalákal? Proč by se měli přihlásit?

Každý, kdo to se svou společensky prospěšnou prací myslí vážně, potřebuje umět sebereflexi a musí jí věnovat jí dostatečnou pozornost. Lednové školením k dopadům je šance jak v tom pokročit zábavnější formou, než je samostatná „domácí“ práce. Hlavně jde ale o příležitost k otevřenému sdílení praxe s ostatními organizacemi z oblasti práce s mládeží. Chci, aby si účastnici ze školení odnesli nejen konkrétní výstupy pro svou organizaci (např. result chain), ale především nový pohled na sledování dopadů a motivaci udělat z něj klíčovou součást své každodenní práce.

Chcete zjistit víc o školení, které se bude konat koncem ledna v Praze? Koukněte na vás web, kde najdete i odkaz na přihlášení.