Co je neformální vzdělávání

Co je neformální vzdělávání? Jak ho pojmout, jak ho chápat? Co může pro účastníky nebo organizátory znamenat? Přečtěte si krátký úvod.

Podle pojetí Evropské komise i Rady Evropy se vzdělávací systém skládá ze tří navzájem propojených složek: z formálního a neformálního vzdělávání a informálního učení. Brander a kol. (2006) je v manuálu Kompas popisuje následovně:

• Formální vzdělávání se vztahuje ke strukturovanému vzdělávacímu systému, který zahrnuje všechny školy od základních až po univerzity, včetně specializovaných programů odborného a profesního výcviku.
• Neformální vzdělávání se vztahuje ke všem plánovaným programům osobního a sociálního vzdělávání mladých lidí, které jsou určené k rozvíjení celé řady dovedností a kompetencí mimo rámec formálního vzdělávacího kurikula. Neformální vzdělávání je záměrné a dobrovolné.
• Informální učení se vztahuje k průběhu celého života, v němž si každý člověk osvojuje určité postoje, hodnoty, dovednosti a znalosti pod vlivem různých vzdělávacích zdrojů ve svém okolí i z každodenní zkušenosti (z domova, ze sousedství, z knihovny, z médií, ze zkušeností nabytých při práci, při hře a podobně).

(Citujeme z publikace KOMPAS: Manuál pro výchovu mládeže k lidským právům od kolektivu autorů pod vedením Particie Brander, r. 2006)

Rozdíl mezi formálním a neformálním vzděláváním je často určen prostředím a strukturou, ve kterých probíhají. Méně jasný se může zdát rozdíl mezi neformálním vzděláváním a informálním učením. Obě jsou dobrovolné, nicméně program či aktivita v neformálním vzdělávání je plánovaná a cílená podle potřeb účastníků. Výsledek je tak měřitelný a můžeme ho předvídat jednodušeji než v informálním učení, kdy k učení dochází nahodile, většinou bez předem jasného cíle.

Mezi základní znaky neformálního vzdělávání patří:

• Dobrovolnost – je pouze na účastníkovi, zda se aktivity či programu rozhodne zúčastnit.
• Stanovený záměr a cíle, a to na základě potřeb účastníků, organizace nebo prostředí či společnosti, v jednotlivých aktivitách i v celém programu.
• Vědomé a holistické učení, kdy si účastníci uvědomují, co a jak se učí, sami své učení hodnotí a rozvíjí jednotlivé složky kompetencí (znalosti, dovednosti, postoje). V neformálním vzdělávání klademe důraz na celého člověka – zapojujeme jeho myšlenky, pocity a emoce i tělo. Zároveň využíváme jeho předchozích zkušeností a znalostí, doplňujeme je a propojujeme s další praxí.
• Partnerský vztah mezi účastníky a organizátory. Vedoucí aktivity je průvodcem v procesu vzdělávání, který na základě potřeb účastníků přizpůsobuje program nebo aktivitu.
• Oceňování chyb. Chyby jsou vnímány jako příležitost pro další rozvoj.
• Role skupiny. Jednotliví členové skupiny včetně vedoucích aktivity slouží jako další zdroj zkušeností, znalostí, dovedností a postojů. Skupinová práce zároveň otevírá další příležitosti k učení.
• Odpovědnost za výsledky učení. Účastník si stanoví, co se potřebuje naučit, a přebírá tím částečně odpovědnost za výsledek.

(Citujeme z publikace Úvod do neformálního vzdělávání od Moniky Novosádové a Lucie Příšovské, vydal Dům zahraniční spolupráce r. 2019. Vycházíme také z publikace Slabikář neformálního vzdělávání, který vydala Asociace neformálního vzdělávání a YouthWatch v r. 2019.)

Neformální vzdělávání, nebo učení?

Oba tyto termíny se používají. Zatímco Rada Evropy a Evropské fórum mládeže se více zaměřují na neformální vzdělávání, Evropská unie věnuje pozornost neformálnímu učení. Přestože základ mají společný, každý z těchto termínů označuje něco trochu jiného.

Vzdělávání je systém, v němž strukturovaně a cíleně probíhá učení jednotlivců a skupin za specifických podmínek vytvářených organizátory, na teoretickém a/nebo koncepčním základě s využitím určitých metod a technik. Učení je individuální proces získávání kompetencí – znalostí, dovedností a postojů.

Proto když mluvíme o neformálním vzdělávání, mluvíme o celém přístupu – jeho konceptu, metodách, organizátorech, teoriích a výstupech. Oproti tomu, když mluvíme o neformálním učení, máme na mysli zvyšování kompetencí jednotlivých účastníků, které probíhá v rámci neformálního vzdělávání a s jeho podporou. I proto je někdy možné se dočíst, že neformální učení může probíhat v nejrůznějších kontextech (v zaměstnání, v kontextu sociální práce apod.), zatímco neformální vzdělávání musí splňovat určité podmínky.

(Citováno ze Slabikáře neformálního vzdělávání.)

Neformální vzdělávání a práce s mládeží

Tyto webové stránky věnujeme specificky neformálnímu vzdělávání v
práci s mládeží, tedy s cílovou skupinou ve věku 13–30 let. Zároveň ne všechna práce s mládeží je neformálním vzděláváním. Velká část učení, které v práci s mládeží probíhá, může být pouze informální učení, které spontánně nastává i při neorganizovaných aktivitách v bezpečném prostředí. Nejlépe to ukazuje obrázek níže.

Když připravujeme neformální vzdělávání v práci s mládeží, je třeba si uvědomit, že můžeme pracovat s účastníky, kteří neformální vzdělávání chápou jinak. Za neformální vzdělávání mohou považovat mnohem
širší paletu vzdělávacích přístupů a mohou čerpat informace z jiných zdrojů. Do neformálního vzdělávání patří všechno, co nespadá do kategorie formálního vzdělávání a na rozdíl od informálního učení je nějakým způsobem plánované a cílené. Proto je dobré si vyjasnit, že mluvíme pouze o jedné podkategorii neformálního vzdělávání, kterému říkáme neformální vzdělávání v práci s mládeží.

(Citováno ze Slabikáře neformálního vzdělávání.)

Potřebujete vědět víc?

Sepsali jsme pro vás Slabikář neformálního vzdělávání, který pokrývá všechny základní oblasti neformálního vzdělávání v práci s mládeží. Každé téma úzce vztahujeme k tomu, jak ho můžeme využít v aktivitách s mladými lidmi. Témata, která v něm najdete:

• Historie neformálního vzdělávání ve světě, v Evropě i u nás
• Jak se učíme – co naše učení ovlivňuje, motivace, ale i pohled vývojové psychologie
• Styly učení a cyklus učení, který nám pomůže v tom, aby si z aktivit odnesli všichni maximum
• Vzdělávací aktivita krok za krokem – jak ji připravit, realizovat a vyhodnotit
• Kompetence – protože v neformálním vzdělávání nahlížíme na mladého člověka holisticky a rozvíjíme cíleně jeho znalosti, dovednosti i postoje
• Situační analýza jako první krok v přípravě vzdělávací aktivity
• Stanovování vzdělávacích cílů – jedno ze zásadních témat v neformálním vzdělávání, které jsme také zpracovali do hravého e-learningu
• Metody a techniky neformálního vzdělávání
• Reflexe – proces, který napomáhá hlubšímu porozumění toho, co se v aktivitách dělo, proč, co to pro nás znamená a co se z toho účastník naučil
• Hodnocení – jak jej správně nastavit, aby nám přineslo opravdu hodnotné informace
• Skupinová dynamika aneb procesy, vztahy a interakce mezi členy skupiny
• Komunikace s účastníky
• Rozvojová zpětná vazba – k čemu slouží a jak ji používat
• Kompetence pracovníka s mládeží včetně etiky
• Pohled do budoucnosti

Na odkaze výše si můžete Slabikář zdarma stáhnout. Máte-li raději tištěnou verzi, za 350,- Kč je Váš! Stačí vyplnit krátký formulář.