Zdroj/historie přístupu

Využívání improvizace v divadle je prastará praxe. Commedia Dell’Arte, divadelní styl rozšířený v Evropě v 16. století, je dobrým příkladem skupin herců, kteří hráli bez scénáře. Ale teprve ve 20. století se objevili lidé jako Keith Johnstone, Viola Spolin nebo Del Close – a možná byste si měli přečíst něco z jejich tvorby ;). – začali zkoumat a rozvíjet specifické postupy improvizačního divadla (anglicky Improv Theatre) prostřednictvím inkluzivnějších divadelních formátů, které přesahovaly tradiční předem daný jevištní příběh hraný připravenými herci a zahrnovaly hry, improvizaci a příběhy samotných diváků.

Cíle metodologie

Hlavní myšlenkou improvizačního divadla je rozvíjet scény bez scénáře nebo předem připravených dialogů. Scény vytvářejí herci přímo na místě, když přidávají postavy, repliky a imaginární scénáře do společného příběhu, který společně budují. Aby to bylo možné, je cílem Improvizačního divadla rozvíjet přístup “Ano a…”. To znamená postoj založený na přijímání návrhů ostatních a na schopnosti přidat něco, co podporuje příběh a vytvářenou scénu. Účastníci a účastnice aktivity díky účasti cíleně rozvíjí kompetence jako je kreativita, komunikace, schopnost řešit problémy, flexibilita nebo posilují své sebevědomí.

Krok za krokem (pokyny)

Improvizační divadlo můžete využít mnoha způsoby. Jedním z možných přímočarých postupů je:

  1. Design – Vymyslete, jaké dovednosti byste chtěli se skupinou rozvíjet, a podle jejich profilu zvolte vhodná cvičení. Konkrétní ukázky metod najdete v odkazech na konci tohoto textu. Nezapomeňte si dobře naplánovat, jak chcete facilitovat debriefing vašeho cvičení a pomoci skupině reflektovat dovednosti, které jste si původně stanovili rozvíjet.
  2. Příprava – Jakmile začnete aktivitu, “rozcvičte” nejprve skupinu jednoduchými cvičeními, která pomohou povzbudit účastníky k pozitivním reakcím a vzájemné interakci. Může chvíli trvat, než se skupina bude cítit na to, aby společně pracovala na celých scénách, proto si dejte na čas a postupujte krok za krokem.
  3. Hrajte – Existuje mnoho her, které se týkají společného budování scén. Mnohé z nich jsou pro začátek snadné a zábavné. Některé jsou užitečné k procvičování postoje “Ano, a…”, jiné nám pomáhají společně vytvářet příběhy, další pracují na naší fyzičce atd. Používejte je vědomě a dbejte na to, aby se do her zapojili všichni.
  4. Debrief – na konci aktivity nebo sekvence cvičení byste měli s účastníky a účastnicemi provést rozhovor. Ať už se rozhodnete pro jakýkoli okamžik, ujistěte se, že jste vytvořili klidné prostředí, ve kterém se lidé cítí bezpečně a mohou se podělit o své pocity, postřehy a myšlenky. Předem si připravte několik otázek, abyste zajistili, že se rozhovor bude moci zaměřit na vaše definované výstupy učení a na to, jak se poznatky z nich dají přenášet do reálného života.

Výhody použití metodologie v práci s mládeží

Improvizační divadlo lze využít jako metodiku při práci s mládeží, když se plánujete zaměřit na rozvoj schopnosti lidí komunikovat, spolupracovat, důvěřovat si a být otevření nápadům ostatních. Cvičení rozvíjí kreativitu, schopnost řešit problémy a pružně reagovat na nové situace. Může pomoci mladým lidem i dospělým lépe se vyrovnat s vlastními chybami a odblokovat jejich kreativitu strukturovaným způsobem.

Jaké aspekty je nutné brát v potaz:

  • Nezapomeňte, že netrénujete herce – Při použití improvizačního divadla v kontextu práce s mládeží, s mladými lidmi nebo s dospělými, není vaším hlavním cílem skutečné divadelní představení. Na závěr můžete zařadit představení, ale měli byste se soustředit na to, co se lidé cestou naučí a jak je mohou přenést do svého každodenního života. Ne na kvalitu jejich hereckého výkonu.
  • “Rozcvička” je klíčová – Vaši účastníci pravděpodobně nejsou zkušení herci, takže neočekávejte, že budou připraveni vymýšlet příběhy, jakmile vstoupí do dveří. Budou potřebovat cvičení, která pomalu vybudují jejich sebedůvěru, osmělí se v rámci skupiny a připraví si správný postoj a myšlení k improvizaci. I zkušení herci provádějí tato jednoduchá cvičení pravidelně, aby se dostali do správné nálady a rozvíjeli své improvizační dovednosti.
  • Přijímejte chyby – V improvizaci je každý zván k tomu, aby oslavoval chyby. Díky tomu lidé jdou snadněji do rizika, ale jsou také vyzýváni, aby tyto chyby zahrnuli do příběhu vytvářené scény. Neúspěch je součástí improvizace (a také i součástí života), bez něj se člověk neposouvá. Takže nezapomeňte vytvořit prostředí, ve kterém se každý naučí přijímat chyby své i ostatních.
  • Vytvářejte vzájemné vztahy – Pokud je vaším cílem použít tuto metodiku jako způsob, jak rozvíjet konkrétní dovednosti pro reálný život, nezapomeňte dát prostor pro reflexi tímto směrem, a to jak individuální, tak skupinovou. Hovořte o paralelách, které lidé vidí mezi svým chováním v rámci cvičení a ve svém každodenním životě, a podpořte je ve vyjádření toho, co se z tohoto procesu naučili a použijí v běžném životě.

 

Příklady použití improvizačních metod v práci s mládeží

Improvizační divadlo můžete kombinovat s mnoha dalšími metodikami v závislosti na vašich cílech. Viděli jsme, že se improvizace úspěšně používá v kombinaci s teoretičtějšími vstupy o týmové práci a komunikaci, v kreativních procesech i v aktivitách zaměřených na aktivní zapojení mladých lidí, abychom jmenovali jen několik příkladů.

Během projektu Future Labs byli pracovníci s mládeží vyškoleni v používání metody Improv v různých kontextech, zde je několik příkladů:

  • Na Slovensku v Komunitním domě mládeže Rečica ob Savinji, byly techniky improvizace kombinovány s Cestou poradního kruhu, aby pomohly mladým lidem překonat strach z pracovních pohovorů prostřednictvím improvizace. Zpočátku se kruh používal k řešení obav spojených s pracovními pohovory. Poté byla improvizace použita k prozkoumání fyzického držení těla a k diskusi o tom, jak držení těla ovlivňuje to, jak se účastníci a účastnice cítí, a jak mohou zlepšit své držení těla během pracovních pohovorů. Poté byla realizována sekvence improvizačních her, která vyvrcholila improvizovanými pracovními pohovory na náhodné pozice (např. kuchař, policista, DJ). Bylo rozdáno několik klíčových slov, která musel použít ten, kdo hrál uchazeče. Na závěr se skupina zamyslela nad tím, co se z této zkušenosti mohla naučit. V návaznosti na to jim byl přes Skype nabídnut simulovaný pracovní pohovor v jejich oboru, aby si mohli své dovednosti dále procvičit.
  • V Portugalsku byla improvizace použita ve sdružení mládeže Rota Jovem během výměny mládeže jako součást aktivity zaměřené na budování týmu. Během 4 hodin (s přestávkou) byla použita sekvence improvizačních cvičení. Cílem bylo, aby se účastníci mezi sebou cítili lépe a lépe se poznali. Improvizační techniky pomohly účastníkům plně se soustředit na aktivity a zůstat skutečně zapojeni do všech procesů, přičemž vždy věnovali pozornost potřebám a úspěchům ostatních. Každému to dodalo větší sebedůvěru být v nové skupině sám sebou a schopnost se zasmát sami sobě v případě pochybení, což usnadnilo další vzdělávací proces na projektu.

Příklady metod a aktivit, další zdroje

Pro vylepšení funkcionality využívá náš web soubory cookies. Používáním webu souhlasíte s využíváním cookies.

Souhlasím