Jak dětem / žákům / studentům / kolegům dát kvalitní zpětnou vazbu?

10. 11. 2020

Představme si, že žáci právě přednesli své prezentace. „To byla super prezentace“ je sice věta, která je může potěšit a zvednout jim sebevědomí, větší hodnotu pro ně však bude mít, když jim pedagog řekne: „Z mého pohledu jsi to prezentoval velmi dynamicky, vtipně a srozumitelně. Dobře na mě působilo, že jsi používal výstižné příklady. Délka prezentace byla tak akorát. Kromě toho velmi oceňuji vizuální zpracování. Mám z něj dojem, že to muselo zabrat hodně času, a to ve mně vyvolává pocit, že jsem pro tebe jako posluchač důležitý.“ Z takového popisu si prezentující odnese mnohem konkrétnější informace, které může příště znovu využít. Zajímá vás, jak se zpětnou vazbou pracovat? Skvěle, to je důležitý první krok. 

Dodržujte osvědčené postupy

Hledáte konkrétní návod jak pracovat se zpětnou vazbou? A už jste někdy slyšeli o rozvojové zpětné vazbě? Tato “metoda” zajišťuje zlepšení chování, výkonu i spolupráce. Aby rozvojová zpětná vazba fungovala, je nutné dodržovat několik základních principů. Klíčové je, aby si ji lidé poskytovali navzájem. Ten, kdo vazbu dává, by měl popisovat konkrétní situaci a chování druhého člověka. A to co nejobjektivněji. Součástí zpětné vazby může být i návrh toho, co by se dalo dále posilovat a zlepšovat. Dále by se hodnotitel měl vyvarovat negativních emocí a vždy hodnocení doplnit tím, že se jedná o jeho osobní pohled a individuální perspektivu.

Důležitý je i timing
Pro zpětnou vazbu by také měl zvolit vhodný moment. Jako lidé jsme různí – někdo oceňuje zpětnou vazbu hned, dokud má všechno čerstvě v paměti, někdo potřebuje odstup. To platí zvláště v případě rozvojové zpětné vazby v týmu. Někteří z našich kolegů chtějí rychlou zpětnou vazbu hned po skončení aktivity, jiní si potřebují nejdříve situaci zanalyzovat sami a získat odstup. Měli bychom tedy nejprve zjistit, kdy nejlépe s dotyčným mluvit, aby to bylo přínosné pro všechny strany. 

Hlavně objektivně 

Celkově pomáhá při zpětné vazbě nepopisovat osobu, ale konkrétní situaci. Pokud řekneme kolegovi, že byl nudný, udělali jsme první chybu. Mluvili jsme o člověku, a ne o konkrétním chování. Pokud řekneme, že aktivita byla nudná, udělali jsme další dvě chyby. První je naše interpretace. Můžeme třeba říci: Všiml/a jsem si, že posledních pár minut přednášky se někteří účastníci spolu bavili a pár z nich vytáhlo telefon. Měl/a jsem pocit, že jinými slovy opakuješ něco, co jsi už předtím řekl/a.

Chcete vědět víc? 

Zaujalo vás téma a rádi byste se dozvěděli více? Pak nakoukněte do pdf publikace Slabikář neformálního vzdělávání. Unikátní publikace shrnuje to nejpodstatnější pro kvalitní neformální vzdělávání v práci s mládeží. Jeho kapitoly poskytují kontext k základům neformálního vzdělávání, přehled jeho historie i praktické rady k přípravě, realizaci a hodnocení vzdělávacích aktivit. K dostání je i v tištěné verzi, za cenu 350 Kč.